Telefunken CN 750 High()Com
High()Com & Telefunken CN 750 (1979)
Od zavedení systému 1978 se vyrobilo více než jeden milion systémů vybavených kompandérem Hig()Com a prodalo se více než 1,5 milionů nahrávek nahraných systémem High()Com…
Systém redukce šumů HighCom díky rychlým reakcím na dynamické vrcholy omezoval zkreslení při nahrávání, zejména v pásmu vysokých kmitočtů.
Pár slov o šumu
Největším problémem při záznamu analogového zvukového signálu na magnetickou pásku je dynamika, zkreslení a především vlastní šum mag. pásky. Zjednodušeně řečeno, čím je posuv pásky pomalejší, tím je možnost vybuzení, a tedy dynamika nižší a úroveň vlastního šumu i zkreslení vzrůstá. Proto se mnoho světových výrobců, především se zavedením kazetových magnetofonů, kde je rychlost posuvu pouze 4,75cm/s, pokoušelo vynalézt a prosadit systém pro potlačení šumu a zvýšení dynamiky záznamu. Průměrná dynamika záznamu k cívkových decků se pohybuje kolem 60-64dB, při rychlosti 19cm/s. U kazetových decků to bývá kolem 50 až 58dB / Metal. Mimochodem u standardních CD-ček to je až 94dB.
Ale pojďme zpět... „DBX“ je americká firma, která vynalezla jeden z nejúčinnějších systémů pro potlačení vlastního šumu u magnetického záznamu. Při záznamu v podstatě zvukový signál komprimuje a při přehrávání opačně expanduje. Dynamický rozsah potom i u kazetových decků dosahoval až neuvěřitelných 110dB. Pro řádnou funkci však musel být přístroj vždy správně nastaven (tj. především vstupní í výstupní úrovně by měly být totožné), jinak byl výsledný zvuk zkreslený (signál dýchal).
Obvody DBX nebo jejich licence byly využívány v mnoha kazetových přístrojích stejně jako u cívkových Akai GX-747dbx, Teac X-1000/1000R nebo X-2000/2000R a pod. Málokdo ví, že systém DBX byl využíván také pro záznam a reprodukci hifi zvuku u videorekordérů formátu VHS Hi-fi.
V osmdesátých letech hodně používala systém a obvody „DBX“ ve svých přístrojích především značka Technics (Matsushita Industrial Co.). Toto obvykle znamenalo, zakoupit a používat jeden druh CC kazet (tehdy např. Maxell UD-XLII nebo TDK SA) a na tento druh přístroj nastavit. Výsledný zvuk byl díky obrovské dynamice a zanedbatelnému šumu skvělý.
Ale více se prosadili schopní obchodníci z americké společnosti Dolby se svými méně účinnými, avšak jak to tak bývá, komerčně úspěšnějšími verzemi Dolby B (přináší zlepšení o přibl. -10dB), později Dolby C, což je - zjednodušeně řečeno dvakrát za sebou použitý systém Dolby B (další zlepšení o přibl. 6dB), a nakonec Dolby S (od slova Spectral, tady je již signál rozdělen do určitých pásem a ty jsou zpracovávány odděleně). Proto je systém Dolby S nejúčinnější. Pro studiovou praxi byl zaveden systém Dolby A, který byl standardně používán u vícestopých studiových cívkových přístrojů (např. Studer).
Pro zvýšení účinnosti a zlepšení kvality záznamu zvuku při použití Dolby B a C byl u kazetových decků v osmdesátých letech ještě firmou Bang & Olufsen uveden na trh tzv. systém Dolby HX Pro (Dolby Headroom Extention), který v závislosti na vybuzení a obsahu vysokých kmitočtů průběžně reguloval bias, a tím vlastně zajistil nižší zkreslení signálu i při vysoké úrovni (dynamice) signálu. Tento sytém HX Pro byl masivně používán mnoha výrobci kvalitních kazetových decků (Sony, Technics, Pioneer, Nakamichi, Teac, ...)
Jako další a především ještě účinnější systém pro potlačení šumu byl firmou Telefunken na konci sedmdesátých let vyvinut systém „High-Com“, ale bohužel se neujal..., patrně nedostatečný marketing. :-) Jak všichni víme, to lepší se nemusí vždy prosadit. Jde o velký byznys a velké peníze. Podobný osud potkal Sony Betamax, Elcaset, atd...
Telefunken TelCom & HighCom
Jedná se o systémy redukce šumu vyvinuté v německém Telefunkenu v 70. letech jako odpověď na nedokonalost Dolby A & Dolby B systémy, a také na víceméně neužitečnou aplikaci DBX (DBX se stal použitelný až po jeho doladění Matsushitou v roce 1981). Výsledkem byl kompandér založený na systému NR, který byl nazván TelCom v jeho profesionální verzi a byl velice populární u evropských televizních studií, protože vyřešil všechny problémy při přehrávání a kalibraci, které měly starší systémy. Verze pro spotřební elektroniku byla označovaných jako HighCom, ale neměla velký komerční úspěch, přestože se na konci 70 let jednalo o patrně nejlepší systém pro odstranění šumů. Prodalo se asi jen milion a půl kazet nahraných v tomto systému a přibližně 1 milion výrobků vybavených HighCom, zejména tape decky. Jako vlajková loď byl v katalogu Telefunkenu uveden kompandér CN 750. Je zajímavé, že dodnes nabízejí specialisté úpravu stávajících systémů HighCom na účinnější ne nepodobné profesionálnímu TelComu.
High Com kodeky byly použity i u jiných výrobců: např. Aiwa HR-50 měla High Com kodek a MPX filtr. Nakamichi použilo HighCom a High-Com II kodeky, Rotel taktéž, a to u typu RN500. Za nejzdařilejší výrobek s HighCom kodekem je považován právě CN 750.
Masívní hliníkový čelní panel v barvě „Champagner- metelic“. 5 x přepínač: subsonic filtr, MPX filtr, monitor (s LED kontrolou on/off), HighCom (taktéž s LED) a poslední přepínač Test. Dva panely s 10 LED indikující úroveň reprodukce / záznamu. Mezi těmito panely se nacházejí 4 otočné potenciometry (nastavení netypicky šroubovákem), dva pro přehrávání (Test/ Playback) a dva pro výstup (Output level), vždy pro každý kanál zvlášť. Tyto potenciometry slouží k přesnému nastavení úrovně přehrávání/ nahrávaní. Využitelné zejména při nahrávání z různých zdrojů signálů o různé citlivosti, typicky rozdíl mezi výstupem gramo a CD, ale rozdíly jsou taktéž u výstupu 5DIN tuner apod. K jemnému nastavení pak slouží klasický potenciometr v pravé části (Record level), taktéž oddělený pro oba kanály.
Vstupy a výstupy jsou jak DIN tak Line, geniální je zejména možnost připojit z jedné strany přístroj přes DIN a z druhé přes Line a případné rozdíly ve vstupu/ výstupu přesně doladit na kompandéru a nahrávací úroveň na záznamovém zařízení nechat v optimální pozici dle svých zkušeností. Zadní panel tak obsahuje 8 konektorů Cinch (2 +2 vstup a 2+2 výstup) a 2 x zdířku DIN. Dále se zde nachází červený knoflík ozn. Low/High. Bohužel se mi nepodařilo zjistit, k čemu slouží, při poslechu a přepnutí není slyšet rozdíl.
Osobně mám CN 750 zapojen mezi zesilovačem a kotoučovým magnetofonem Philips N4504, který je vybaven pouze DNL (ten funguje pouze při reprodukci a nezasahuje do procesu nahrávání). Při nahrávání i reprodukci mám systém HighCom zapnut ( DNL u Philipse při přehrávání vypnuto) a kvalita záznamu se i na rychlosti 9,5 cm blíží zdrojové nahrávce bez znatelného šumu zejména na výškách. U 19 cm už si nepoznám rozdíl mezi zdrojem / nahrávkou. K přístroji mám i originální demonstrační kazetu s nahrávkami za požití HighCom. Ještě jsem se však nedostal k jejímu přehrání a porovnání s běžným záznamem na kazetě.
Každopádně jsem velice rád, že se mi podařilo tuto relativní raritu sehnat v perfektním stavu včetně kazety a mohl jsem obohatit svou sbírku Vintage elektroniky. CN 750 se tak může hrdě lesknout mezi dvěmi receivery Marantz (1979 a 81), tape deckem Marantz z ´77 a pod magnetofonem Philips N4504 z roku 1980. Vše samozřejmě v perfektním stavu a funkční.
Náhledy fotografií ze složky My vintage audio
